31. 12. 2017 – Silvestr, aneb, pojďme se povinně všichni bavit!

Poslední den v roce je opět tu. Máme jásat, kdysi to tak soudruzi chtěli, proto televizní schéma v dané době bylo takové, jaké bylo, dopoledne jakési údajně legrační posezení u dechovky, občas groteska, anekdota, odpoledne čas na staré, nezávadné, čerobílé filmy z 1. republiky, jejichž herce a protagonisty soudruzi zničili a z veřejného života odstranili, večer vypuklo to pravé veselí, estráda, jako hrom, plná rádoby veselých příhod, soudruzi v té době popustili uzdu fantazii a dovolili i peprná vyjádření tehdy populárních herců a zpěváků. Osobně si pamatuji pohádku, kterou vyprávěl jeden takový známý herec, pan Adamíra, kterou zakončil tím, že vyšrouboval šroubek a princezně, či komu, upadla prdel. Národ se mohl zbláznit radostí a smích byl tam, kde jej soudruzi chtěli mít. Hlavně se nesmělo myslet.

Uplynulo od té doby 28 let. Televizní schéma prakticky podobné, večerní estráda již nemá takovou pompéznost, ale stále stojí na stejných umělcích, jako v té době - Gott, Vondráčková, David, Bílá. Už jenom "Poupata" budou chybět. Moc se z toho nezměnilo. Naštěstí máme nyní stovky možných jiných příležitostí, jak nebýt obětí televizních dramaturgů. Užijme si tento rok, na dlouhou dobu poslední, kdy nemusíte rok předem žádat "Národní výbor", o povolení k takové veselici. Pokud jste tak neučinili již letos, nepožádali si o povolení "přesčas" se radovat, rozumějte po 22 hodině, může vás to stát střechu nad hlavou, jak se říká. I to je důsledek návratu totality do naší země.

Poslední den v roce by měl být především osobním zamyšlením každého z nás, jak ten rok vlastně vypadal. Co udělal dobře, co se mu nepovedlo, zhodnotit si svůj život. Pro lidi, kteří pracují v montážních fabrikách, leckdy na 3-4 směny, to je prakticky téměř nemožné. Tito lidé jsou svoji prací natolik postiženi, že prakticky již vlastních úsudků nejsou ani schopni. Není to jejich vina, vyjma snad to, že sami se rozhodli v takové "hale" pracovat, ale jsou tam, kde je "režim" potřebuje mít. Možná právě kvůli těmto lidem, kteří jsou prakticky skutečnou obětí "nové doby" je i určité politické zamyšlení to jediné, co mohlo vzbudit kapku naděje i na zlepšení jejich životů.

Dovedete si představit, že by vlády, bez ohledu na levici, či pravici, prostě investovaly v minulosti, ale i budoucnosti, do vzdělání, výzkumu, vývoje, alespoň 3x tolik, co investovaly? Tato země by mohla být, díky jedné celé generaci, o velký krok dále, mohla být daleko bohatší, mnozí lidé by spíše pracovali ve službách, než na "linkách", nebyli by osamoceni v práci na lince po prakticky celých 8 hodin, byli by ve společenství lidí, občanů této země, pohlíželi by na svět i svoji zemi úplně jinak. Tato země by byla jiná. Daleko veselejší, daleko usměvavější, daleko vzdělanější, daleko úspěšnější, a s ní i všichni občané. Myslíte si, že by se v takové zemi mohlo stát to, co se stalo v té dnešní, rozeštvané, smutné, závistivé zemi? Že by komunisté byli opět u moci? Že byste si rok předem museli žádat o povolení se veselit? Že by vám mohl úředník chodit po bytě a kontroloval by vám čím topíte, že by vám někdo nařizoval revize, kontroly a další výdaje, nebo si myslíte, že vzdělaný národ by si dokázal poradit sám a sám by si, zcela dobrovolně, by schopen se domluvit se sousedy, jako tomu dosud bylo, že bude hlučnější oslava, že by si sám nechal dělat revize, protože by jinak pojišťovna, pokud by se něco stalo, nic neproplatila? Opravdu vám nepřipadne, že z vás vláda udělala absolutní blbce?

Někdo by napsal, že mnohým tento stav vyhovuje, ale to není pravdou, mnozí na tento stav rezignovali a dobrovolně se zařadili mezi ty, kteří to vzdali dříve. Svoboda je to nejcennější, co můžeme mít. Za její obranu kdysi umírali naši prapředci, kteří se nenechávali vystrašit nějakými populisty, že Turek je něco méně, než oni, že jim jde něco dělat, věděli, že nacismus je zločin na lidství, šli a bojovali za svobodu, to nejcennější, co můžeme mít. Proč jste vy, na boj za tuto svobodu rezignovali? Protože vám výměnou za vaši zbabělost někdo slíbil vyšší mzdu, vyšší důchod, že když si nečistíte zuby, nebudete muset platit 30 Kč za návštěvu ordinace?

Někdo namítne, ale demokracii máme, co to žvaníte? Svoboda je ovšem něco jiného, než demokracie. Demokracie není zárukou prosperity, i Hitler vyhrál demokratické volby, takže není ani zárukou dobré volby občanů, je spíše ukázkou, jak moc si mnozí občané neváží své svobody, že jsou ochotni za kus chleba vyměnit svoji vlastní svobodu, ale i svobodu svých dětí, vnoučat, kamarádů, přátel.

Blíží se nám volby do funkce prezidenta republiky. V těchto se ukáže, jak moc si občané této země opět váží svobody a možnosti se správně rozhodnout. Ne ze strachu, z představy o kompetencích prezidenta, který je nemá, ale s ohledem na budoucnost svých vlastních dětí, vnoučat, kamarádů a přátel a jejich dětí. Zda alespoň symbolický představitel státu, jakým bezesporu prezident země je, protože nemá žádné zákonodárné pravomoci, je pouze symbolem pro svět, jací lidé žijí v této zemi, by neměl být symbolem vzdělanosti, moudrosti, cti, slušnosti, tedy takový, jací občané této země vždy byli a snad i budou, vážící si vzdělaných, inteligentních, moudrých, čestných a slušných lidí. Je čas si uvědomit, že žádná země světa nezbohatla na "montážních linkách", ale na investicích do vzdělanosti, výzkumu, vývoje. Je čas si uvědomit, že symbolický představitel státu, prezident, by měl být nositelem těchto myšlenek a měli bychom dát konečně najevo, že chceme otočit kormidlo.

Přejeme vám všem i vašim rodinám, vše nejlepší do roku 2018, aby se vám především splnila vaše přání a vaše očekávání. Všem přejeme, abychom se za tuto zemi nemuseli v příštím roce stydět. Je to na nás, jaká tato zem bude, stejně tak, jaký bude ten další rok.